NASA nedávno oznámila úspěšný závěr experimentu, jehož cílem bylo zachytit paprsek vystřelený přes 10 milionů kilometrů daleko od Země. Překvapivě ale nešlo o signál vyslaný mimozemšťany, ale sondou Psyche, která zkoumá stejnojmennou planetku putující sluneční soustavou mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru.
Komunikace funguje tam i zpět
Experiment s názvem Deep Space Optical Communications (DSOC) přenesl data zakódovaná v blízkém infračerveném laseru sondy Psýché ze vzdálenosti deseti milionů kilometrů až do Haleova teleskopu na observatoři Caltechu Palomar poblíž kalifornského San Diega. Podobný typ optické komunikace byl již v minulosti použit k přenosu dat z oběžné dráhy Země a Měsíce, ale nedávný test představuje dosud největší vzdálenost, kterou dokázaly laserové paprsky překonat. NASA se experimentem snaží vyladit své komunikační dovednosti k dokonalosti, a to zejména kvůli plánovaným misím majícím za úkol prozkoumat některé oblasti hlubokého vesmíru.
Podle zástupců vesmírné agentury jde o obrovský úspěch. Kromě zachycení samotného signálu se totiž podařilo z observatoře Palomar také odeslat některá data nazpět k sondě Psyche. Bylo tedy potvrzeno, že tyto světelné bity je možné si s plavidly, které vyrazí na svou dlouhou vesmírnou pouť, vzájemně vyměňovat.
Sonda si posvítí na kovovou planetku Psyche
Psyche vybavená vysílačem DSOC odstartovala na svou cestu 13. října letošního roku. Jde o vůbec první zařízení, jehož cílem je právě ověření laserové komunikace mezi Zemí a Marsem, případně i na delší vzdálenosti. Mise, kterou NASA zařadila do programu Discovery, však má za úkol také prozkoumat unikátní kovovou planetku Psyche, a poskytnout tak vědcům poznatky o historii vzniku tělesa a dynamice jeho jádra. Informace by pak měly být k Zemi dopraveny právě laserovým komunikačním systémem, který data převede na oscilace světelných vln, a signál se tak přenese formou optického záření, které je lidským okem nepostřehnutelné.
Nová technologie je efektivnější, ale i složitější na provoz
NASA používá při svých misích k Měsíci rádiové plny, které jsou pro tyto vzdálenosti dostačující. Jakmile však sondy vyrazí dál, účinnost těchto vln dramaticky klesá. Blízké infračervené světlo tak dokáže být mnohem efektivnější, jelikož dokáže obsáhnout větší množství dat, která jsou v nezměněné kvalitě přenášena miliony kilometrů daleko.
Optická komunikace je však na delší vzdálenosti náročnější, protože vyžaduje extrémní přesnost nasměrování laserového paprsku. Čím dále se Psyche na své cestě k cíli na asteroidu dostane, tím slabší bude signál laserových fotonů. Částicím bude navíc cesta trvat déle, což způsobí zpoždění delší než 20 minut, a s touto odchylkou tak vědci na Zemi budou muset počítat. Čeká je tak ještě spousta práce, než bude možné technologii optické komunikace považovat za skutečně zvládnutelnou a použitelnou. Výhodou ale je, že během testování bude NASA schopná shromáždit další data o vzdálených tělesech, takže přínos experimentu bude znatelný i v jiných oblastech prozkoumávání vesmíru.
Zdroje:
